Jako každý muž jsi určitě mnohokrát přemýšlel nad tím, jaké by bylo mít vedle sebe atraktivní úžasnou partnerku, která by tě opravdu milovala a podporovala ve všem, co děláš.

Byla by to žena, kterou sis opravdu vybral. Nezbyla na tebe, nemuseli ti ji trapně dohazovat ostatní, a hlavně, nemusel bys snižovat své nároky. Nevolil bys mezi docela hezkou, ale zlou, nebo naopak sice hodnou, ale nepříliš atraktivní ženou, která tě vlastně ani moc nepřitahuje.

Místo toho mít partnerku, která by tě učarovala ihned po ránu, kdy se vedle ní probudíš, stejně jako večer, když usíná v tvém náručí. Prožívali byste spolu naplněný hluboký vztah, ve kterém by ses nemusel strachovat, že tě opustí nebo podvede.

Jak by takový vztah zlepšil tvůj dosavadní život?

Tyto otázky jsem si sám před lety pokládal.

Patřil jsem tehdy k mužům, kteří zažívali opakovaně neúspěšné vztahy, které pro ně byly víc utrpením než radostí. Byl jsem nesmělý, ženy jsem viděl jako nedostupné bohyně a pokud se mi náhodou podařilo začít s některou vztah, končil fiaskem. 
S každým dalším neúspěšným vztahem jsem se víc a víc propadal do přesvědčení, že asi nemohu být šťastný. 

Jak sem spadl na úplné dno?

Dělal jsem pro své tehdejší přítelkyně první poslední, kupoval dárečky, zval na drahé večeře a snažil se je ochraňovat před všemi dalšími nápadníky, kteří mi je chtěli ukrást.

Nejistota a strach, se kterými jsem ve vztahu žil, byli zdrcující, až jsem si říkal, že by skoro bylo lepší být sám.

Vybudoval jsem si pověst žárlivce a strach, být pro ženy dostatečně dobrý mě nakonec ochromil tak, že jsem ztrácel důstojnost. Potřeba dokazovat jim, že se o ně postarám, se promítla v nesmyslné utrácení, až jsem se nakonec obrovsky zadlužil. Ano, byl jsem vůl!

Ale, kdo někdy nebyl?

Není to tak úplně jen naše chyba.

Když si vezmeš, co slyšíš od mala ve spojitosti se vztahy a to, jak se máš k ženám chovat, vytvoří se ti v hlavě následující obrázek: Ženy jsou nedostupné, musíš se snažit, nahánět je, ukazovat jim, jak jsi solidní, počkat si na tu pravou, a hlavně na ně předčasně nic nezkoušet. V každé druhé reklamě vidíš přípravek, se kterým máš být pro ženu atraktivnější. Většina věcí, za které jsi utratil peníze, byla stejně kvůli ženám.

Značkové oblečení, luxuxsní večeře, hodinky, drahé auto. 

Pamatuji si, jak jsem ležel na zemi v depresích a cítil, že můj život skončil, když mě opustila přítelkyně, která si už dávno za mě našla náhradu.

Místo toho, abych se k tomu postavil čelem, zbortil jsem se. Neviděl jsem východisko. 
Přišel jsem také zároveň o přátele a pracovní příležitosti, protože můj veškerý fokus směřoval křečovitě na udržení vztahu, který byl ale od samého počátku odsouzen k zániku.
 
Jednoho dne, když jsem byl úplně na dně, sedíc na lavičce s rukama v obličeji, jsem si uvědomil hrozivé zjištění:

Pokud budu takto dál žít, tak mě v životě nic dobrého nečeká, jenom zmar, šeď a trápení.
A pomoc sama nepřijde.

Tedy, pokud s tímto vším sám něco neudělám! 

Znáš ten pocit, jako když si zrychleně přehráváš film po kapitolách a koukáš, co se kde událo?

Takto jsem si přehrával svůj život.

Od malého kluka, který se stydí přijít za holkou, přes mé pubertální období plné studu, trapasů a omylů, až po mladý dospělý věk, kdy jsem se tolik snažil vytvořit obraz mladého úspěšného muže, s oddanou partnerkou po boku.

Nebudu lhát, slzy mi tekly po tvářích. Najednou se pocítil obrovský stud, bylo mi líto, jak jsem sám se sebou zacházel a navzdory všemu, co se mi stalo, mi vlastně bylo líto i mých bývalých přítelkyň. Chodit sám se sebou bych totiž nechtěl. Byl to první impulz.

Najednou se zloba proměnila v motivaci všechno změnit.

Zatím jsem vůbec nevěděl, jak vše změním, ale byl jsem přesvědčen o tom, že to chci udělat.

Věděl jsem, že můj stav měl za následek úpadek ve všech sférách života. 
Muž může kvůli své závislosti na ženě přijít o všechno. Přitom žena vedle sebe nechce závislého muže.

Uvědomil jsem si, že pokud chci s atraktivní ženou vybudovat úspěšný vztah, potřebuji mít nejdřív na výběr.
Ne skočit po první příležitosti být s atraktivní ženou a křečovitě se jí držet.

Prvním krokem bylo tedy pochopení celé problematiky seznamování a následné získání hojnosti.
Pokud totiž nedosáhneš hojnosti, nemůžeš si vybírat, a když si nemůžeš vybírat, tak máš v životě jenom dvě možnosti. Buď zůstat sám a nebo vzít, co na tebe zbude.

Jinou možnost nemáš a to je nekompromisní pravda, o které se ve společnosti nemluví.

Rady typu, buď sám sebou a ta pravá se objeví, ti v reálném životě moc nepomohou.

Pak přišla na řadu myšlenka, jak se tedy vlastně vůbec úspěšně seznamovat?!
Zde jsem byl zprvu ztracený. Rozhodně jsem věděl, jak se to dělat nemá. 

Trnité začátky v seznamování...

Začátky byly hrozné. Doslova komické.
(Tedy ne pro mě.) Pamatuji, jak jsem poprvé vyrazil ven do města, jít oslovovat ženy.

Připadal jsem si jako úchyl, nebo prodavač plyšových zvířátek na charitu. S oslovením lidí jsem již nějakou přechozí zkušenost měl, ale jakmile šlo o ženy, a ještě k tomu za účelem možného seznámení, trnul jsem strachy.

Strávil jsem ten den asi čtyři hodiny chozením po městě a obchodních centrech sem a tam, než jsem se odhodlal k prvnímu oslovení. Byl jsem tak vyklepaný, se svojí naučenou větičkou, kterou jsem ani nedokázal dokoktat do konce, že už ani nevím, jestli vůbec dotyčná odpověděla.

Byl to stav, jako by ti někdo rozpumpoval srdce tak, kdy máš reálně strach, že dostaneš infarkt. Studený pot na celém těle a hlas máš sevřený, jako by tě někdo dusil. Do toho nervózně uhýbáš pohledem, koukáš do země a stojíš předkloněný, jako žebrák, čekající na almužnu.

Takto se opakovalo pár dalších oslovení, v dalších dnech.
Ale začínal jsem malinko cítit, že s každým oslovením to celé bylo trochu méně trapné.